Petra Solská: Budoucnost financování VaVaI? Například lepší propojení veřejných, soukromých a zahraničních zdrojů

Petra Solská pracuje na Oddělení strategických studií Technologického centra Praha jako manažerka pro výzkum, vývoj a inovace, kde se věnuje tématu udržitelnosti financování VaVaI. Vnímá český systém financování jako funkční? Jaká země ji v tomto tématu nejvíce inspiruje? A v čem vidí největší posun v souvislosti s novým zákonem č. 328/2025 Sb. o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí?

V posledním roce se věnujete tématu udržitelnosti financování VaVaI po roce 2027. Proč jste toto téma otevřeli právě teď?

Strategická témata je vhodné otevírat včas, tedy ve chvíli, kdy je ještě prostor připravit se na budoucí změny a promyšleně na ně reagovat. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy prostřednictvím projektu STRATIN+ mapuje možné scénáře budoucího vývoje a hledá podklady pro včasná rozhodnutí. Po roce 2027 se totiž změní evropský víceletý finanční rámec a s ním i nastavení navazujících evropských programů a investičních nástrojů; zvýší se tlak na veřejné rozpočty, zesílí nároky na odolnost systému a zároveň porostou očekávání, že výzkum a inovace budou přinášet vyšší ekonomický i společenský přínos. Bylo důležité začít tuto debatu dříve, než se z ní stane téma řešené pod časovým a rozpočtovým tlakem.

Znamená to, že současný systém financování VaVaI v Česku nefunguje?

Ne. A právě to je důležité říct hned na začátku. Český systém obsahuje řadu kvalitních a funkčních prvků, na nichž má smysl dále stavět. Smyslem naší práce není systém zpochybňovat, ale lépe porozumět tomu, kde může být v příštích letech zranitelný a kde bude potřeba posílit jeho účinnost, předvídatelnost a strategickou připravenost, aniž by se opustilo to, co se dlouhodobě osvědčilo.

Co považujete za největší riziko po roce 2027?

Největším rizikem není jeden izolovaný problém, ale souběh několika tlaků: možný útlum kohezních zdrojů, reálné oslabování investiční kapacity, roztříštěnost financování a stále omezená mobilizace soukromého kapitálu. Jinými slovy: nestačí sledovat, kolik prostředků bude do systému směřovat. Klíčové je, zda bude Česká republika schopna v nových podmínkách financovat excelenci, rozvíjet talenty, modernizovat infrastrukturu, podporovat transfer znalostí a přitahovat soukromé investice.

Co má být výsledkem tohoto úsilí?

Posun od krátkodobé dotační logiky k dlouhodobějšímu investičnímu uvažování. Tedy k modelu, který lépe propojí veřejné, soukromé i zahraniční zdroje, posílí strategické řízení, excelenci, práci s talenty i transfer znalostí do praxe. Konference SCI-PO 2025 i navazující materiály ukázaly, že téma není jen analytickou úvahou, ale součástí širší odborné debaty o tom, jak vytvořit předvídatelnější, strategičtější a výkonnější rámec pro financování českého VaVaI.

Čtyři navazující materiály a posun od dotační logiky k investičnímu uvažování

K tématu nevznikl jen jeden text, ale čtyři navazující materiály. Jak do sebe zapadají a co každý z nich přinesl?

Každý z těchto materiálů měl v celém procesu jinou roli. Diskusní podklad otevřel odbornou debatu a pojmenoval hlavní systémová rizika. Insight Paper zachytil klíčové výstupy konference SCI-PO 2025 a ukázal, kde se začíná formovat širší odborná shoda. Policy Brief tyto poznatky přetavil do koncentrovanějšího strategického rámce pro veřejnou politiku. A závěrečná Analýza udržitelnosti financování VaVaI po roce 2027 celý proces syntetizuje a posouvá jej k rozhodovacímu rámci pro budoucí investiční architekturu VaVaI.

Z celého přístupu je patrné, že otázku udržitelnosti financování VaVaI nelze zúžit jen na objem prostředků. Je to podle Vás důležitý posun?

Ano — považuji to za velmi důležité. A vlastně to přímo navazuje na to, co jsem zmínila před chvílí. Debata se tím posouvá k nastavení systému – jaké chování odměňuje a zda dokáže veřejné i soukromé zdroje proměňovat v dlouhodobou hodnotu. Cenné na tomto přístupu je právě to, že spojuje rozpočtovou debatu s institucionálním nastavením, legislativou, finančními nástroji i implementační kapacitou státu.

Co je závěrem Analýzy udržitelnosti financování systému VaVaI po roce 2027?

Vše, o čem tu mluvíme, se prolíná i do hlavního závěru analýzy. Rozhodující není jen, kolik prostředků systém má, ale i jak je nastaven. I relativně robustní systém může ztrácet výkon, pokud jsou zdroje příliš roztříštěné, nepředvídatelné a slabě navázané na priority, talent a výsledky. Vedle peněz jsou proto klíčové i další předpoklady: strategické řízení, kultura důvěry a práce s rizikem, kvalitní lidé a organizace, funkční hodnocení, schopnost transferu a profesionalizovaná veřejná správa. Právě proto implementační rámec neřeší jen finanční zdroje, ale i koordinaci, profilaci institucí, research management, zjednodušení administrace, roli státu jako prvního zákazníka, transfer znalostí a mobilizaci soukromého kapitálu. V této debatě chceme pokračovat i v rámci dalšího ročníku konference SCI-PO 2026, který se zaměří na rozvoj lidského potenciálu jako jednoho z klíčových předpokladů excelentního výzkumu, vývoje a inovací.

Zahraniční inspirace: Singapur jako příklad systematického řízení inovací

V debatě o budoucím financování VaVaI jste se zabývala také finančními nástroji a zahraniční inspirací. Která inovační ekonomika Vás oslovila nejvíce?

Inspirativní je pro mě Singapur. Malá ekonomika bez přírodních zdrojů, s omezeným domácím trhem a bez výraznějších geopolitických opor, která se přesto během několika dekád proměnila v jednoho ze čtyř asijských tygrů. Jeho příběh ukazuje, že rozhodující zdroje nemusí ležet v nerostném bohatství, ale v lidech, institucích a v dlouhodobé schopnosti státu postupovat konzistentně. Singapur nebudoval vzdělávání, průmysl, technologie a veřejnou správu odděleně, ale jako jeden provázaný systém. Právě tím si postupně vybudoval pozici regionálního centra pro transfer technologií a globálního inovačního hubu. Nejde přitom o model izolovaný od světa – naopak. Singapur systematicky láká zahraniční talenty, uzavírá výzkumná partnerství s předními světovými univerzitami jako MIT a aktivně přitahuje globální technologické firmy. Doma chybějící zdroje tedy kompenzuje otevřeností a schopností přitáhnout to nejlepší zvenčí.

Můžete uvést nějaké konkrétní singapurské iniciativy?

Typickým příkladem je iniciativa Smart Nation, spuštěná v roce 2014, která ukazuje, že technologie v Singapuru nejsou chápány jen jako nástroj digitalizace, ale jako  součást širšího modelu řízení ekonomiky a státu. Dalším konkrétním nástrojem jsou Corporate Labs, jež umožňují sdílet náklady i rizika výzkumu mezi státem a firmami – stát zde nevystupuje jako pouhý poskytovatel dotací, ale jako aktivní spoluhráč s jasným očekáváním výsledků. Podobně program Startup SG Equity přivádí veřejný kapitál do deep-tech projektů společně se soukromými investory. Na tyto iniciativy navazuje také důraz na rozvoj lidí, návrat know-how ze zahraničí, stipendia vázaná na závazek pracovat v Singapuru, podporu růstu firem i cílené přitahování talentů a mezinárodních partnerů. Právě tato kombinace finančních, institucionálních a personálních nástrojů ukazuje, že Singapur svůj rozvoj nepojímá pasivně, ale aktivně jej řídí.

S otázkou udržitelnosti financování VaVaI úzce souvisí i širší institucionální a legislativní rámec. Jedním z jeho klíčových prvků je nový zákon č. 328/2025 Sb. o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Vy jste se na jeho přípravě také podílela. V čem podle Vás přináší nejdůležitější posun?

Při přípravě nového zákona šlo o týmovou práci, která spojovala právní, analytickou i policy perspektivu.  Nevznikal jako izolovaná legislativní úprava, ale jako součást širší snahy modernizovat český systém VaVaI – srozumitelnější, předvídatelnější a lépe připravený na nové podmínky.

Podle mého názoru přináší tři zásadní posuny. Zaprvé vrací systému vnitřní logiku: konsoliduje pravidla, snižuje právní nejistotu a vytváří jasnější rámec pro rozhodování o veřejné podpoře. Zadruhé posouvá důraz od pouhé procesní správnosti k účelnosti, kvalitě a měřitelnému dopadu – stát už nemá jen financovat výzkum, ale mnohem vědoměji vytvářet podmínky pro to, aby se excelence proměňovala ve společenský, ekonomický nebo strategický přínos. A zatřetí zákon výrazně lépe zachycuje realitu současného VaVaI: ukotvuje transfer znalostí, etiku a vědeckou integritu, ochranu bezpečnostních zájmů státu, rozvoj lidského potenciálu i práci s dopadem jako integrální součást moderního systému, nikoli jako jeho doplněk.

Co rozhodne o tom, zda se ambice zákona skutečně promítnou do fungování českého VaVaI?

O tom rozhodne především implementace. Tedy to, zda se nová logika zákona skutečně promítne do každodenní praxe poskytovatelů, výzkumných organizací i dalších aktérů systému. Právě tam se ukáže jeho skutečný přínos. Nejde totiž jen o jednotlivá pravidla, ale i širší sdělení: veřejná podpora VaVaI není jen rozpočtová položka, ale investice do budoucí konkurenceschopnosti, bezpečnosti a prosperity. Zachycuje globální směřování výzkumu, vývoje a inovací a dává českému systému nástroje, aby tento vývoj dokázal efektivně využívat. Právě tomu se podrobněji věnujeme v připravovaném článku pro časopis ERGO.

Děkuji za rozhovor, jakmile článek v Ergo vyjde, rádi se k tématu vrátíme.

Petra Roštínská

Petra Solská pracuje na Oddělení strategických studií Technologického centra Praha jako manažerka pro výzkum, vývoj a inovace. Vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v posledních letech se zaměřuje na oblast výzkumu, vývoje a inovací, digitalizace a nových technologií. Na MPO stála za realizací cyklu odborných seminářů zaměřených na digitální ekonomiku a společnost (AI, HPC, Blockchain, Digital Innovation Hubs, Inovační Leadership, Design Thinking a další). Na Úřadu vlády organizovala konference věnované transferu technologií a možnostem řešení klimatické změny a podílela se i na vzniku zákona č. 328/2025 Sb. o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.