České vědě nechybí talenti. Chybí jí systém, který je udrží

Nerozpoznané nadání na základní škole, doktorand závislý na jediném školiteli, žena, která kvůli mateřství ztratí místo v postdoktorské pozici – konference SCI–PO 2026 ukázala, že jde o navazující ztráty, ne izolované problémy. Podle jejích závěrů Česku nechybí talentovaní lidé, ale systém, který je dokáže včas rozpoznat a udržet.

Konferenci SCI–PO 2026 Lidé pro budoucnost výzkumu a inovací uspořádaly 23. června v Praze Technologické centrum Praha, CERGE-EI, Národní vzdělávací fond, Sociologický ústav AV ČR a Středisko společných činností AV ČR. Řečníci a řečnice probrali kariérní cestu od identifikace talentů na základních školách po vedení týmů a hledali, ve kterých bodech systém talentované lidi nejčastěji ztrácí.

Řetězec ztrát od základní školy po vedení týmu

Podle konference český systém netrpí nedostatkem talentů, ale nedokáže je včas rozpoznat, rozvíjet a udržet. Děti se stejnými schopnostmi mají velmi rozdílné šance dostat se k podnětné výuce, soutěžím nebo stážím – podle toho, na jaké škole studují, kde žijí a jaké informace má jejich rodina. K přehlížení talentu přispívají i genderové stereotypy.

Na střední škole může zájem o vědu proměnit ve skutečnou zkušenost stáž, vlastní projekt nebo kvalitní mentor – dostupné jsou ale hlavně studujícím, kteří už mají motivaci, podporu školy a možnost dojíždět. Bez provázání s dalšími kroky – vysokou školou, výzkumnou organizací – zůstávají podobné programy izolovanými ostrůvky příležitosti spíš než cestou k širšímu okruhu lidí.

Kritickým bodem je doktorát: studující v něm mají formalizovaně status studujícího, prakticky ale často vykonávají práci zásadní pro tým, bez odpovídající jistoty nebo podpory. Postdoktorské pozice bývají řetězcem krátkodobých smluv a přesunů bez jasného horizontu – a právě v nich, protože jsou časově omezené, nejčastěji ztrácí místo ve výzkumu ženy po rodičovství. Ani vedení menšího týmu není samozřejmostí: noví vedoucí často přebírají odpovědnost za nábor, motivaci a konflikty bez přípravy a bez jasně vymezených pravomocí.

Problém není jen v penězích

Napříč jednotlivými fázemi kariéry se podle konference opakují stejné podmínky, které rozhodují o tom, jestli lidé ve výzkumu zůstanou: bezpečné a důvěryhodné pracovní prostředí s jasnými postupy pro hlášení nevhodného chování, předvídatelné kariérní dráhy s otevřeným náborem a jasnými popisy rolí a oddělení rolí školitele, mentora a vedoucího týmu, které dnes často splynou do jedné osoby a zvyšují závislost juniorního pracovníka nebo pracovnice na jediném člověku.

Roli hraje i to, co instituce a poskytovatelé grantů skutečně odměňují. Hodnocení dnes stojí především na publikacích, grantech a administrativním vykazování, zatímco mentoring, otevřená věda, vedení lidí nebo transfer znalostí zůstávají spíš vedlejší činností – přestože právě na nich dlouhodobě závisí, jestli instituce udrží tým a dopad své práce.

Instituce, ne jednotlivé programy

Z konference vyplynulo sedm směrů, kterými by se měla řídit navazující veřejná politika: řídit kariéru ve výzkumu jako propojený celek, rozšířit identifikaci talentu za hranice soutěží a výběrových škol, nastavit standard kvality pro doktorát a ranou kariéru, posílit odpovědnost institucí za podmínky a bezpečí, profesionalizovat vedení lidí a HR podporu, otevřít kariéry mobilitě a přechodům mezi sektory a přizpůsobit hodnocení a dovednosti práci s daty a umělou inteligencí.

Odpovědnost za tyto změny konference rozdělila mezi několik aktérů. Stát má podle závěrů vytvořit společný rámec kariéry ve výzkumu, stanovit minimální standardy a odstranit administrativní překážky pro zahraniční pracovníky nebo pro sladění doktorátu s rodičovstvím. Poskytovatelé grantů by měli podmínky pro vedení a rozvoj lidí v institucích skutečně posuzovat a financovat, ne jen přijímat jako formální část žádosti. Školy, vysoké školy a výzkumné organizace nesou odpovědnost za transparentní kariéry a bezpečné prostředí, firmy a veřejná správa mohou nabízet stáže a přechodné pozice a vedoucí pracovníci a pracovnice mají přímou odpovědnost za nábor, zpětnou vazbu a kulturu svého týmu.

V závěrečném shrnutí konference to potvrdil Michal Pazour z Technologického centra Praha: „Jsme v ideální fázi, kdy můžeme rozsáhlou bázi talentu identifikovat a rozvíjet, ale ta fáze skončí v souvislosti s demografickým vývojem nejpozději za deset až patnáct let. Teď je čas být odvážní – aby ti, kdo dělají strategie na národní úrovni i v institucích, nesli odpovědnost a vytvořili podmínky, díky nimž dokážeme talent rozpoznat všude, kde skutečně je, ne jen tam, kde je vhodné rodinné zázemí, a pak ho rozvíjet na všech stupních.“

Podle SCI–PO 2026 tak nejde o to najít pro český výzkum nový program, ale rozhodnout, kdo ponese odpovědnost za vytvoření a rozvoj kvalitního systému, v němž lidé mezi jednotlivými fázemi kariéry nepřicházejí o motivaci ani o dosavadní zkušenosti.