Špičkový aplikovaný výzkum ve firmách je alfou a omegou přeměny české ekonomiky

Hospodářská komora České republiky vydala v srpnu analýzu konkurenceschopnosti ekonomiky, podle jejíchž závěrů Česko vyčerpalo faktory růstu a stagnuje. Cestou z pasti středních příjmů je pak pouze změna strategie firem, která povede k produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou. „Tato transformace ale vyžaduje, aby se firmy přestaly bát a vystoupily ze zajetých subdodavatelských kolejí. Musejí začít mnohem více investovat do výzkumu a vývoje a stát by jim v tom měl jednoznačně pomoci,“ říká Michal Pazour, vedoucí Oddělení strategických studií Technologického centra Praha.

Technologické centrum (TC) Praha kromě jiného vytváří analýzy a podklady pro politiku výzkumu a výstupy předává vládě. Jaký je tedy podle vás současný stav vědy a výzkumu
v Česku?

Já bohužel musím naprosto souhlasit se závěry Hospodářské komory, Česko opravdu vyčerpalo potenciál přímých zahraničních investic, které byly v podstatě až do nedávna postaveny na levné, ale přitom kvalifikované pracovní síle.
V současné době se stále nacházíme na úrovni subdodavatelů zpravidla německých či holandských firem, a proto jsme v závislé pozici. A i když už zde firmy do výzkumu a vývoje investují, zpravidla jde o ty největší a většinou zahraniční podniky. Prakticky vzato více než
60 % veškerých podnikových investic do aplikovaného výzkumu probíhá ve firmách pod zahraniční kontrolou a jen třetina investic do výzkumu a vývoje pochází z domácích podniků.
Je tedy naprosto nezbytné otočit kormidlo směrem ke znalostní ekonomice, podpořit výzkum
v segmentu malých a středních domácích firem a dostat tak tyto firmy na vyšší úroveň produkčního řetězce.

Proč české firmy do vědy a výzkumu investují tak málo?

Je to v podstatě začarovaný kruh. Firmy nemají ani potřebu výrazněji investovat, protože se nacházejí v závislé pozici v produkčním řetězci. Dílčí inovace sice dělají, ale těmi opět jen reagují na přání zadavatelů, kteří chtějí dodávky rychleji, v čím dál vyšší kvalitě, a zároveň neustále tlačí na cenu. Takže tuzemské firmy sice inovují, ale nemají svůj solidní výzkum, skrze nějž by vyvíjely vlastní produkty, s nimiž by mohly jít na trh. Do jisté míry to souvisí i s nízkými ambicemi, firmy nemají potřebu se prosazovat na globálních trzích. A to potvrzuje i šetření inovačních kapacit TA ČR, v jehož rámci probíhaly rozhovory s řediteli mnoha českých firem. Výsledkem bylo zjištění, že opravdu jen poměrně malé procento z nich má globální ambice. Většině z nich stačí lokální trhy, na nichž se etablovaly v minulosti.

Zmínil jste, že většina výzkumu a vývoje probíhá ve firmách se zahraničním kapitálem. Mají jejich talenty svobodu v tvorbě?

Rozhodovací pravomoci managementu v těchto firmách nejsou příliš velké, respektive jsou dostatečné pro spolehlivé fungování firmy, ale celkovou strategii si příliš určovat nemohou. A to platí i pro oblast výzkumu a vývoje. Ten je většinou zadán ze zahraničí a vývojové týmy se jen snaží dostat novou cestou k vytyčenému cíli. Takže si myslím, že příliš svobody pro tvorbu opravdu převratných řešení nemají.
Dalo by se říci, že ač největší firmy nalijí do výzkumu i nižší desítky miliard korun ročně, jsou tyto jejich investice stále omezené. Nikoliv financemi, ale hranicemi, které stanoví vedení ze zahraniční.
Proto se na ně nelze tolik spoléhat a proto by tu měl být větší prostor a podmínky pro růst malých a středních domácích firem, které by tu volnost měly a svým vývojem posouvaly dopředu nejen sebe, ale celou českou ekonomiku...

Celý rozhovor naleznete k přečtení zde, nebo na stránkách Technického týdeníku.