Za Rakouskem v patentování zaostáváme hlavně v mezinárodním měřítku

České univerzity sice podávají podobný počet patentových přihlášek jako jejich rakouské protějšky, v mezinárodním měřítku však výrazně zaostávají. Polovina jejich patentů končí pouze u domácího úřadu a spolupráce s průmyslem zůstává slabá. Pokud chce Česko naplnit ambici stát se do roku 2040 inovačním lídrem Evropy, bude muset změnit systém hodnocení výzkumu i přístup
k transferu technologií.

Česká republika má ambici stát se do roku 2040 jednou z inovačně nejvýkonnějších zemí Evropy. Pohled na aktuální data o patentové aktivitě, publikovaná v časopisu Ergo, však ukazuje, že cesta
k tomuto cíli bude vyžadovat zásadní systémové změny. Ačkoliv se v některých českých laboratořích provádí excelentní výzkum, přenos jeho výsledků do komerční sféry, a především jeho ochrana na mezinárodních trzích, pokulhává. Pokud se podíváme na našeho jižního souseda, Rakousko, rozdíl
v přístupu a výsledcích je markantní.

Domácí píseček nám stačí?

Největším problémem českého akademického sektoru není nedostatek nápadů, ale jejich geografická omezenost. Zatímco rakouské univerzity míří se svými vynálezy primárně na mezinárodní úroveň, ty české se často spokojí s ochranou u domácího Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV).

Z databáze Evropského patentového úřadu PATSTAT vyplývá, že v období 2018–2022 podaly české veřejné vysoké školy polovinu svých patentových přihlášek pouze u domácího úřadu. Pro srovnání: u rakouských univerzit tvořily domácí přihlášky u tamního patentového úřadu (ÖPA) pouhých
9 %. Rakouští vědci uvažují globálně – jejich prioritou je Evropský patentový úřad (EPO), jiné zahraniční patentové úřady nebo mezinárodní cesta přes smlouvu o patentové spolupráci Patent Cooperation Treaty (PCT). Tento mezinárodní systém, spravovaný Světovou organizací duševního vlastnictví, umožňuje chránit vynález v mnoha zemích světa najednou prostřednictvím jediné přihlášky.

Celý článek je publikovaný na VědaVýzkum.cz.