Klára Černá: Nový evropský Bauhaus přináší výzkum prostředí, v němž žijeme
Články ke stažení:
„Má-li evropská Zelená dohoda duši, je jí Nový evropský Bauhaus, který rozvíjí kreativitu po celé Evropské unii,“ řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Spojení New European Bauhaus teď slýcháme skoro stejně často jako Green Deal. Co to znamená? A jaké příležitosti představuje pro české výzkumníky? Na tyto otázky odpovídá Klára Černá z Technologického centra Praha.
Často teď slyšíme slovní spojení „Nový evropský Bauhaus“. Co si pod tím můžeme představit?
Iniciativa „New European Bauhaus“ se narodila, byla pojmenována a vyrostla teprve v posledních třech letech. Má dodat impuls ke zlepšení prostředí, ve kterém žijeme a pohybujeme se. Ať již jde o udržitelný rozvoj krajiny, městský veřejný prostor či naše soukromé bydlení, ve kterém se snažíme šetrně hospodařit s materiály nebo potravinami. Myslím, že se všichni těmito body vzdáleně nebo blíže zabýváme, protože už máme přístup k novým poznatkům. Koneckonců všichni třídíme odpady nebo hledáme přírodní materiály, kterými bychom se obklopili. Chceme žít v sociálně i environmentálně příjemném a udržitelném prostředí, pouze to ve svém každodenním životě nenazýváme Novým evropským Bauhausem. Nový evropský Bauhaus (NEB) můžeme chápat jako nástroj, kterým chce Evropská komise těmto cílům pomáhat.
Co je smyslem iniciativy Nový evropský Bauhaus? Jaký dopad bude mít náš život obyvatel ve městech a obcích?
Smyslem iniciativy je se dívat na celkovou kvalitu vystavěného prostředí novým pohledem. NEB se hodně obrací k architektuře, protože ta je schopna celostního nadhledu. Pojem NEB se možná časem vytratí, ale principy, které si vzal za své motto, tu zůstanou. Můžeme místo o NEB mluvit třeba o jakémsi trendu udržitelnosti a sounáležitosti. Celková atmosféra ve společnosti je naladěna na udržitelnost, chceme zažívat více přírody, ozelenit město, nechceme plýtvat. Chceme mít dobrý pocit z toho, co konzumujeme. Jsme již několikátá generace v řadě, která nezažila materiální nedostatek, a tak se můžeme zabývat takovými „drobnostmi“, jako je dobrý pocit ze spotřebovávaného. Celkově jsme se posunuli od konzumerismu do fáze, kdy chceme mít věci nejen dobré, ale i zdravé a neškodlivé, nezatěžující životní prostředí. Když se posadíme na lavičku v parku, potřebujeme důvěřovat, že není ošetřena jedovatou chemikálií nebo že nebyla přivezena z druhého konce světa.
Stejně tak sem patří kulturní a kreativní počiny, které náš život obohacují, a vznikají třeba na lokálních úrovních.
Celý rozhovor si můžete přečíst na portále VědaVýzkum.cz