Česká věda mezi ambicemi a výsledky. Pomůže nový zákon?

Po dvaceti pěti letech dostává český výzkum nová pravidla. Od ledna 2027 nahradí zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí (č. 328/2025 Sb.) úpravu z roku 2002 (č. 130/2002 Sb.). Spolu s doprovodným zákonem č. 329/2025 Sb. a prováděcími předpisy má těsněji propojit strategické priority státu s financováním, hodnocením výzkumu a využitím jeho výsledků.

Studie Petry Solské z Technologického centra Praha, publikovaná v aktuálním čísle časopisu Ergo, zasazuje nový zákon do vývoje české výzkumné politiky od devadesátých let. Sleduje, jak se spolu s českou ekonomikou a výzkumným prostředím měnily nároky kladené na systém VaVaI – od budování institucí a pravidel financování až k dnešnímu důrazu na výsledky, využití znalostí a přínos veřejných investic. Zabývá se také novými nástroji a podmínkami uplatnění v praxi.

Od budování systému k hodnocení přínosů

Devadesátá léta patřila transformaci VaVaI. Měnila se akademická pracoviště, vznikly Rada vlády pro výzkum a vývoj a Grantová agentura ČR, oddělila se účelová a institucionální podpora. Připravovaný vstup do EU nastínil další etapu. Zákon č. 130/2002 Sb. sladil pravidla veřejné podpory s evropským prostředím a na další dvě desetiletí určil základní principy jejího poskytování. Začal převažovat důraz na procesní stránku systému. Vazba mezi podporou, dosaženými výsledky a jejich využitím zůstávala slabší. Od roku 2027 se priority mění. Zákon č. 328/2025 Sb. spolu se změnovým zákonem č. 329/2025 Sb. klade větší důraz na účelnost a hodnocení veřejné podpory, transfer znalostí, ochranu bezpečnostních zájmů, rozvoj lidského potenciálu a odpovědnost jednotlivých aktérů systému.

Důvody změny

Nová právní úprava vzniká v době, kdy se český systém VaVaI potýká s několika dlouhodobými strukturálními slabinami. OECD opakovaně upozorňuje na složitou strukturu řízení, slabší vazby mezi výzkumem a podnikovým sektorem a výrazné rozdíly mezi regiony. Pozornost se soustředí také na vztah mezi vloženými prostředky a tím, co za ně systém skutečně přináší. Nejvyšší kontrolní úřad ve svých kontrolních zjištěních upozornil na systémové nedostatky, které snižují efektivnost a schopnost převádět vynaložené prostředky do odpovídajících výsledků a přínosů. Ve srovnání s EU zůstává nižší intenzita investic do výzkumu a vývoje. V roce 2024 odpovídaly výdaje České republiky na výzkum a vývoj 1,82 % HDP, zatímco průměr EU dosahoval 2,24 % a cíl Evropského výzkumného prostoru činí 3 %. Vývoj zachycuje také Global Innovation Index, v němž Česká republika mezi lety 2020 a 2025 klesla z 24. na 32. místo. 

Obdobná debata se vede i v Evropě. Zprávy Maria Draghiho, Enrica Letty a Manuela Heitora z různých perspektiv upozorňují na stejný problém: vědecká základna se v Evropě nepromítá ve stejné míře do růstu inovativních firem, produktivity a technologické konkurenceschopnosti. Současně roste význam ekonomické a technologické bezpečnosti. Výzkum, data a citlivé technologie se stávají součástí soupeření mezi velmocemi, s čímž roste důraz na ochranu znalostí a snižování strategických závislostí.

Výzkumná politika se stále méně posuzuje jen podle objemu rozdělených prostředků. Do popředí se dostává to, co za veřejné peníze vzniká a jak se výsledky využijí. Tomu odpovídá i obsah nového zákona.

Co přináší nová legislativa

Autorka ve studii sleduje šest vzájemně propojených oblastí: strategické řízení a předvídatelnější financování, pravidla způsobilosti, etiky a ochrany bezpečnostních zájmů státu, tři režimy podpory, mobilizace veřejných, evropských a soukromých zdrojů, hodnocení a jeho využití při dalším rozhodování a práce s daty a otevřená věda. K novým nástrojům patří testovací a experimentální infrastruktury, regulatorní sandboxy (kontrolovaná zkušební prostředí), systémová podpora nebo možnost připravit či posílit program podpory v reakci na aktuální rizika.

Co rozhodne o úspěchu nové úpravy

Studie formuluje pět doporučení pro zavedení zákona:

• řídit zavádění zákona jako manažerský projekt s jasně určenou odpovědností;  
• nastavit transparentní vazbu mezi hodnocením, dosaženými výsledky a dalším rozhodováním o programech a podpoře; 
• posílit odborné kapacity státní správy i výzkumných organizací pro řízení programů, hodnocení, práci s daty a transfer znalostí;  
• zachovat prostor pro kvalitní dlouhodobý výzkum i pro legitimní výzkumné riziko a současně umět reagovat na aktuální výzvy; 
• nastavit systém tak, aby se z něj stát průběžně učil.

„Úskalím nové úpravy není samotný text zákona, ale možný nesoulad mezi jeho ambicí a schopností systému uvést zamýšlené změny do praxe. Zákon rozšiřuje možnosti řízení a podpory VaVaI, ale jejich využití bude záviset na tom, jak se nové instituty promítnou do metodik, rozhodovacích postupů a způsobu práce jednotlivých aktérů systému,“ shrnuje Petra Solská.