Výzkum je jako objevování nové země, říká virolog Plevka, který dosáhl na prestižní grant

Pro vědce je klíčová věděcká mobilita, v České republice je ale stále omezená. Zahraniční zkušenosti v životopise přitom zvyšují šance na úspěch při žádání o věděcké granty, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz virolog Pavel Plevka. 

Pavel Plevka je vedoucí výzkumné skupiny Strukturní virologie ve Středoevropském technologickém institutu CEITEC. 

Už podruhé jste získal prestižní vědecký grant Evropské rady pro výzkum (ERC),
na který čeští vědci často nedosahují. V čem podle Vás vězí klíč k úspěchu obstát
v konkurenci evropských kolegů?

Nejsou to jen čeští vědci. Části Evropy, které se říká východní Evropa, se obecně příliš nedaří. Reflektuje to situaci a srovnání vědy ve východní a západní Evropě. Není to však jen o kvalitě výzkumu, ale i o tom, jak se obvykle vyvíjí kariéra výzkumníka v západní a východní Evropě. U nás je to nastavení jiné a příliš neprospívá tomu, aby čeští vědci granty získávali. 

Odpověď na to, jak grant získat, je často opakována. Zaprvé je důležité mít zajímavý projekt. Granty ERC jsou zaměřeny na základní výzkum, tedy na výzkum, který má objevit něco nového. Zadruhé je důležitý životopis vědce, výzkumník musí být ve správný okamžik na správném místě. Musí mít například určitou dobu po dokončení doktorátu svou výzkumnou skupinu a odpovídající množství vydaných publikací. 

Co byste tedy výzkumníkovi, který o podání žádosti o grant uvažuje, jako úspěšný žadatel poradil?

Důležitá rada je, aby si vyčlenil dostatek času. Aby několik let dopředu přemýšlel o tom, s jakým projektem by chtěl žádat, a aby se
k němu snažil získat předběžná data. Je klíčové, aby nad grantovou žádostí strávil čas, aby byla zajímavá a zároveň proveditelná.
A aby v ní nebyly zřejmé slabiny, které by oponenti mohli kritizovat. 

Zmiňujete rozdíly mezi východní a západní Evropou. Řekl byste tedy, že je to ta evropská konkurence, která je překážkou pro české vědce pro získání grantu?

Je to konkurence. Národnost ani místo řešení projektu není nic, co by bylo zohledňováno. Takže to možná spíše nastavuje zrcadlo. 

Jsou za tím podle Vás i jiné faktory? Například samotná složitost toho procesu podání žádosti…

Tyto žádosti zrovna nejsou administrativně náročné, projekt je podáván za jednoho člověka. Žádost je vcelku stručná. V České republice je teď navíc dobře rozvinutá podpora žadatelů o granty, kterou organizuje pan profesor Zdeněk Strakoš v rámci Technologického centra Akademie věd ČR (TC AV ČR). Žadatel tak může získat vzorové žádosti, které byly úspěšné. Také má možnost projekt několikrát v průběhu přípravy konzultovat. Podpora je v České republice na dobré úrovni. 

Zmiňoval jste, že roli hraje také kariéra, kterou v době žádosti za sebou vědec má… Jak by mohl stát nebo výzkumné instituce v tomto ohledu tuzemské vědce podpořit, aby byli úspěšnější?

Klíčová je vědecká mobilita, která je v České republice stále omezená. Často vidíme vědecké kariéry, které jsou spojené s jednou institucí. Tohle je přesně životopis, který v žádosti o grant nevypadá dobře, protože v západní Evropě nebo ve Spojených státech je standardem, že výzkumník studuje na jedné univerzitě, doktorát dělá na jiné univerzitě, postgraduální studium na další univerzitě a zase na jiné univerzitě poté zakládá svou výzkumnou skupinu. S touto mobilitou má pak šanci získat spoustu zkušeností a jiný pohled na to, jak by mohla jeho skupina, celá organizace nebo univerzita, fungovat. Tyto zkušenosti obvyklá česká kariéra neumožňuje získat. 

Čím je to podle Vás způsobeno, když i Češi mají možnost získat podporu na mobilitu například z Evropské unie? 

Je to dáno tím, že kariéry spojené s jedním místem jsou v České republice možné a tradiční. A je to samozřejmě pohodlná varianta. Řada západních institucí razí politiku, že vědec, který na dané instituci získá doktorát, na ní už poté nemůže založit svou výzkumnou skupinu. Taková pravidla v České republice ve většině institucí neexistují. 

Češi mohou zjistit jak na to v Technologickém centru

Jak už jste zmiňoval, v Česku vědcům na cestě za granty pomáhá Technologické centrum AV ČR, kde působí kontaktní osoby pro žadatele o granty. Technologické centrum také pořádá pro žadatele workshopy a cvičné pohovory. Za zhruba deset let fungování tato iniciativa pomohla desítkám vědců včetně Vás – zapojil jste se do workshopů jako účastník, ale i jako expert. Jak klíčová je tato podpora?

Je to těžké vyhodnotit, protože k tomu nemáme statistickou analýzu, ale myslím si, že velmi. Když jsem připravoval svůj první grant, tak jsem byl ještě ve Spojených státech, takže tehdy jsem konzultace nevyužil. Oslovil jsem ale paní profesorku Janu Roithovou, a ona mi poslala svou grantovou žádost. To byla obrovská pomoc, protože jsem viděl strukturu žádosti, jak je text napsaný, jaký je rozsah plánovaného výzkumu. To mi obrovským způsobem pomohlo k tomu si v hlavě rozvrhnout projekt, se kterým jsem pak žádal. Kdybych ten projekt psal „na čistý papír“, tak by to bylo mnohem složitější. Možnost podívat se na předchozí úspěšné projekty je pro žadatele klíčová. 

Uchazeči mohou svůj grant v rámci konzultací představit lidem, kteří hodnotí ERC granty, a těm, kteří už ERC grant získali. Ti jim pak dají zpětnou vazbu, třeba k tomu, jestli je jejich výzkumná otázka dostatečně zajímavá. Nebo jim mohou pomoci otázku vylepšit či přeformulovat tak, aby měla větší šanci na úspěch. Právě ta sdílená zkušenost významně zvyšuje úspěšnost žadatelů. 

Znamená to tedy, že v rámci workshopů má vědec možnost zkusit si ten proces nanečisto?

Přesně tak. Workshopy probíhají v několika kolech. V prvním kole vědci představují svou výzkumnou myšlenku a ještě před samotným napsáním grantu tak diskutují, jak výzkumnou otázku lépe zaměřit. Zároveň mají možnost nechat si zkontrolovat také svůj životopis. Aby v něm byly zvýrazněny ty důležité aspekty. V dalším kole pak mohou svou grantovou žádost konzultovat a dostat konkrétní připomínky k tomu, jak dobře ji mají napsanou. ERC granty jsou navíc specifické v tom, že pokud uchazeč postoupí do druhého kola, tak svůj projekt prezentuje panelu expertů, kteří granty vybírají. Na workshopech Technologického centra uchazeči mají možnost si vyzkoušet nanečisto i prezentaci. 

EU v posledních letech klade na rozvoj vědy a výzkumu větší důraz. Například v současném programovém období navýšila objem dotací, které mají do vědy a výzkumu směřovat. Jak takovou finanční podporu vnímáte? Je přínosná?

Ano, podpora výzkumu od EU do jisté míry supluje to, že na národní úrovni na vědu a výzkum vynakládáme ve srovnání se západní Evropou méně prostředků.

Vy jste letos získal už druhý grant ERC. Člověk si může přečíst, že se v projektu budete zabývat „fágovou infekcí bakteriálního biofilmu tvořeného buňkami zlatého stafylokoka“. Jak byste vysvětlil Váš výzkum laikovi?

Celý text naleznete na webu EURACTIV.cz.