Škrty ve vědě a vzdělávání by si Česko podřezalo větev, říká Michal Pazour z Technologického centra
Chápu snahu státu získat peníze, kde se dá, ale myslím si, že by se měla hledat opatření, která spíše omezí současnou spotřebu než ta, která omezí investice do budoucího rozvoje, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Michal Pazour, vedoucí Oddělení strategických studií Technologického centra Praha.
Působíte v Technologickém centru Praha – národní instituci, která má pomoci s ino- vacemi. O inovacích je v dnešní době dynamického rozvoje moderních technologií hodně slyšet. Jak si v tomto ohledu stojí Evropa?
V Evropě vzniká spousta zajímavých nápadů, spousta zajímavých výsledků výzkumů, ale Evropa má obecně a dlouhodobě problém s tím, dostat je do praxe. Je to takzvaný Evropský paradox. Existuje zde určitý strach
z neúspěchu při transformování znalostí do inovací. Amerika, ale dnes i jihovýchodní Asie, jsou mnohem dynamičtější. Neustále tam vznikají nové firmy, které zase zanikají, protože ne vždy se to podaří… Odvaha jít do rizika a snažit se prosadit něco na trh je tam mnohem větší. Evropa v tom dlouhodobě zaostává.
Druhá věc je také to, že v Evropě máme trochu zkostnatělý systém regulací, které nejsou úplně příhodné k rozvoji nových technologií. Na jednu stranu je dobře, že regulace existují, na druhou stranu ale mohou být určitou brzdou. Ukazuje se, že některé firmy kvůli regulacím založí firmu radši právě v Americe, protože je to pro ně mnohem jednodušší než začínat inovační byznys v Evropě.
A jak si v inovacích stojí Česko? Podle žebříčků EU se řadí mezi „mírné“ inovátory…
K žebříčkům a komplexním kompozitním indikátorům jsem obecně skeptický. Ony sice něco indikují, ale je to vždy slepenec několika dílčích indikátorů. Poskytují nám jen nějakou základní orientaci.
Česko má podle mě velký nevyužitý potenciál právě v souvislosti s nynějším zaváděním nových technologií, a to díky kvalitnímu technickému vzdělání a tradici v technických oborech. Máme šanci se zde více prosadit, do určité míry jsme ten potenciál ale nevyužili.
Proč?
V podnikatelském sektoru je v Česku řada podniků pod zahraniční kontrolou, a tyto firmy mají relativně omezený prostor pro vlastní rozhodování. To svým způsobem brzdí inovační potenciál, který mají. Podle mě by měl být v Česku více podpořen segment domácích firem. V Německu funguje například sektor středně velkých firem, tzv. Mittelstand, které jsou domácí, mají vlastní management, vlastní rozhodování a posouvají se dopředu samy na základě svých rozhodnutí. Kdežto u nás máme silný segment podniků pod zahraniční kontrolou, na nichž je závislá celá řada domácích subdodavatelů. Na druhou stranu zde vnikají nové inovační firmy. A to je přesně ten segment, který by měl být podpořen, aby malé firmy vyrostly do firem střední velikosti. Programy na podporu start-upů, které máme, bychom proto měli doplnit ještě o scale-up programy, které pak pomohou start-upům vyrůst. V tomto máme rezervy.
A když se na to podíváme pozitivně, může se tuzemsko pyšnit nějakými top inovacemi?
Kdybych to vzal oborově, tak je to rozhodně v oblasti strojírenství a elektrotechniky, ale i v oblasti kyberbezpečnosti a obecně IT. V té se začíná poměrně intenzivně rozvíjet herní průmysl. Můžu dát ale i příklad toho nevyužitého potenciálu, o kterém jsem mluvil: Čech, Tomáš Mikolov, v podstatě položil intelektuální základ velkým jazykovým modelům, které teď využívá Open AI. Ta myšlenka je tedy česká, ale je to komercializované velkými firmami ve Spojených státech. Máme tady chytré lidi, ale neumíme to mnohdy využít.
Inovace jsou na evropské úrovni podporovány dotacemi. Je podle Vás podpora skrze granty správnou cestou, jak inovace podněcovat? Protože na druhé straně lze namítnout, a to se týká asi převážně soukromého sektoru, že motivací může být spíše konkurence a soutěž… Aby se předešlo tomu, že firmy budou vypisovat projekty šité na míru grantům a nebudou se soustředit na inovace jako takové.
Podle mě jsou dotace jak z národní, tak evropské úrovně nastavené dobře. Pravidla jsou nastavena tak, že firma nezíská 100 procent z dotací. Z veřejných prostředků dostává jen určitou část, takže si nemyslím, že by firma dávala své vlastní prostředky na něco, čemu zcela nevěří, co tolik nepotřebuje, nebo v čem nevidí inovační a komerční potenciál.
Bavíme-li se o podpoře výzkumu, správnou cestou je podle mě kombinace daňových odpočtů a grantů. Daňové odpočty jsou plošné, kdežto granty podporu cílí podle priorit státu nebo Evropské unie. Stát nebo EU rozhodne na základě dat a společenských priorit, jaké oblasti jsou důležité či perspektivní, a do těch dotace nasměřuje. Dnes je to na evropské úrovni podpora digitální a zelené ekonomiky. Tam jsou jemným tlakem nebo tahem – to je asi otázka perspektivy – inovace podporovány.
Kde funguje obchod, není potřeba armáda
Hlavním „penězovodem“ z EU je v případě inovací program Horizont Evropa. Může podle Vás pomoci dohnat Evropě nevyužitý potenciál, o kterém jste mluvil?
Celý rozhovor s M. Pazourem, který vedla Kateřina Zichová, si můžete přečíst v deníku Euractiv.cz.